Po mnoho let byly hlavními objekty zájmu digitálních humanitních věd hlavně texty a psané materiály. S rapidním vývojem technologií v oblastech image recognition (rozpoznání obrazu) nebo computer vision a zapojením umělé inteligence se humanitním vědcům otevřela celá řada možností, jak zkoumat a zpracovávat objemné datasety fotografií a jiných obrazových materiálů. Právě oblast zpracování obrazových dat je tou, kde se umělá inteligence setkává s digitálními humanitními vědami.

Obrazová analýza má širokou škálu využití. Asi nejvíce její potenciál využívají vědci při zpracování rozsáhlých kolekcí digitalizovaných nebo digitálních fotografií či obrazů, kde algoritmy pomáhají rozeznávat obsah fotografií a automaticky je klasifikovat a řadit do kolekcí dle motivů či jiných charakteristik.

Další oblasti, ve kterých hraje zpracování obrazu klíčovou roli, jsou také dějiny umění nebo kulturní analytika, kde algoritmy mohou odhalit vzorce či podobnosti v dílech z různých časových období či geografických oblastí.

Průkopníkem v této oblasti je Lev Manovich, který jako jeden z prvních začal používat metody počítačového zpracování obrazu ke studiu barevných škál v dílech impresionistů nebo vzorců pořizování tzv. selfies v několika světových metropolích.

V posledních letech se zdokonaluje také oblast generování obrazových dat pomocí umělé inteligence, kde na základě natrénovaných datasetů obrazů a fotografií dokáže počítač tvořit nová vizuální díla. Kromě projektů jako Midjourney, DeepDream nebo Dalee, které zatím slouží spíše pro kreativní využití, se tyto tzv. generativní modely využívají např. v oblasti zdravotnictví či restaurování uměleckých děl.

Také na Masarykově univerzitě najdete několik projektů, které stojí za zmínku. Jedním z největších je Media Art Live Archive, zaměřený na využití funkcionalit inteligentních softwarů (image recognition technologies) pro výzkum tvorby manželů Vašulkových. Zároveň zkoumá různé možnosti vizualizace výstupů práce umělé inteligence, včetně vizualizace pseudokognitivních procesů, které tento software provádí.

Jiným příkladem je projekt Vzory krásy, zpřístupňující obrazovou dokumentaci historických tkanin, kterou lze využít ke studiu dějin užitého umění, ale také k trénování neuronových sítí generujících nová vizuální data pro módní návrháře.

Je však třeba dodat, že techniky počítačového vidění představují pro humanitní vědce řadu teoretických a metodologických výzev. Každá aplikace technik počítačového vidění na korpusy historických nebo současných obrazových materiálů by měla vycházet z pečlivě formulované výzkumné otázky a úvahy, jak nám k jejímu řešení mohou přispět právě techniky počítačového vidění.