Většinu vědecké práce v humanitních vědách stále více pohání digitální technologie. Muzikologie není výjimkou a tento obor prochází podobným vývojem jako všechny humanitní disciplíny. Technologie, zejména internet, radikálně změnily způsob, jakým získáváme přístup k datům, ale také jak můžeme výsledky výzkumu zpřístupnit ostatním.

Vědci v muzikologii vychází při své práci ze široké škály materiálů. Většinu materiálů pro studium hudby v historii tvoří rukopisné a tištěné prameny, jako jsou notové zápisy, libreta nebo inventáře nejrůznějšího druhu. Oproti tomu v případě současné hudby nebo lidových písní už jsou k dispozici zvukové nahrávky na různých typech nosičů.

Získávání přístupu k těmto materiálům bylo v minulosti pro muzikology obtížné a časově náročné, což výrazně omezovalo rozsah výzkumu a vedlo spíše k pečlivému zkoumání omezeného souboru pramenů.

Tento přístup se postupně změnil s příchodem digitálních technologií. V současnosti jsou sbírky často digitalizovány a publikovány online, což muzikologům výrazně usnadňuje přístup k nim. Muzikologické digitální projekty, které se zabývají analýzou samotné hudební nahrávky, tak mají zjednodušený přístup k hudbě v digitální podobě.