Mapy nám poskytují informace nejen o konkrétních místech, ale také o vztazích mezi prostorem, časem a lidskou činností. Zkoumat prostor a jeho význam můžeme v literární vědě, historii nebo lingvistice. V kontextu humanitních věd nám prostorová data nabízejí vhled do historických, kulturních a sociálních jevů.
Geoprostorová data jsou spojena s konkrétními místy na zemském povrchu nebo jeho blízkosti – omezovat se přitom nemusíme jen na naši planetu, může se jednat o povrch Měsíce nebo jiných vesmírných těles. Geoprostorová data obvykle obsahují souřadnice, jako je zeměpisná šířka a délka, a také další atributy (výška nad mořem), které umožňují přesnou lokalizaci určitého místa v prostoru. Takový typ dat lze nejen zakreslit do mapy, ale můžeme je využít pro složitější analýzy, které zohledňují další informace, jako je typ objektu či jeho vztah k dalším objektům. Mapy a jejich analýza či tvorba však už nejsou doménou pouze věd o Zemi jako je geografie nebo geologie. Zájem o kartografii a mapy postupně vstoupil také do oblasti humanitních věd, jako je archeologie, historie, sociologie, ale také např. literární věda či lingvistika. Archeologové či historici dnes využívají geografické informační systémy (GIS) jako výzkumný nástroj, který jim umožňuje sběr, správu, analýzu a nakonec také vizualizaci prostorových dat. Mapy jsou vhodný informační prostředek pro studium vlivu prostoru a geografie, mohou pro nás být dalším zdrojem úvah, inspirace i další analýzy.
Ke změně vnímání map a prostorových dat dochází v sedmdesátých až devadesátých letech 20. století. Podle některých vědců nastává obrat k místu a prostoru (označovaný jako Spatial Turn) v osmdesátých letech. V této oblasti můžeme vidět několik trendů – jedním z nich je např. kritická kartografie. Kritická kartografie je přístup, který zpochybňuje empirický charakter mapy. Často máme tendenci vnímat mapu jako odraz reality, protože je založená na faktech (číslech a měření) a měla by odpovídat něčemu fyzickému a materiálnímu, co známe. Kritická kartografie však zpochybňuje představu, že mapy jsou objektivní reprezentací reality. Tento přístup však přichází s kritickým pohledem a upozorňuje, že mapy mohou často reflektovat mocenské struktury.
Dalším trendem, který můžeme sledovat, je tzv. sociální konstrukce prostoru. Tento přístup zdůrazňuje, že prostor není jen pevně daná nebo objektivní realita, ale spíše odraz sociálních procesů a vztahů, které mu dávají význam. V prostoru se potkávají různí aktéři, kteří spolu komunikují a interagují – mohou tvořit sociální hierarchie a vytvářet mocenské vztahy. Humánní geografie zase zkoumá, jak prostor ovlivňuje lidi, kteří v něm žijí – dívá se na prostor očima lidí a jejich jednání. Tento přístup např. zkoumá, jak si prostor osvojujeme, když vyrůstáme, nebo jak vnímáme prostor, který je náš a který považujeme za domov.
Na Masarykově univerzitě existuje několik inspirativních projektů, kde se pomocí map zkoumají socio-kulturní jevy. Příkladem může být projekt GEHIR, v němž výzkumníci pomocí geografických informačních systémů a dalších metod zkoumají šíření starověkých náboženství. Projekt Gistralik zase propojuje mapové podklady s informacemi z oblasti tradiční lidové kultury na Moravě.
Prostor spolu s časem představuje základní rámec lidského bytí, v němž člověk vnímá další kategorie svého života. V prostoru se odehrává veškeré přírodní i společenské dění, představuje tedy určitý průnik mezi přírodovědnými a společenskovědními disciplínami. Právě prostorová data jsou něčím naprosto základním ve výzkumu holokaustu, mj. proto, že holokaust byl prostorovou událostí. Pojďme se podívat na několik aplikací, které zkoumají dějiny holokaustu v městském prostoru.
Aplikace a celkový projekt je realizovaný Dokumentačním archivem rakouského odboje, který má detailní databází obětí holokaustu – jedná se o dlouholetou jmennou dokumentaci osudů Židů z Vídně a celého Rakouska. Historici zkoumali kartotéky, transportní listiny a další prameny rozptýlené po celé Evropě. Tato data poté výzkumníci vložili do mapy – jedná se o současnou mapu Vídně. V mapě např. najdeme informace o konkrétních domech se židovskými obyvateli, poslední známé adresy obětí a také fotografie lidí a budov. Uživatelé tak mají možnost dozvědět se více o osudech pronásledovaných lidí a historii Vídně. Na projektu se podílí také řada škol.
Rozsáhlá digitální databáze a interaktivní mapa nabízí pohled do historie varšavského ghetta během druhé světové války. Projekt vznikl pod vedením Centra pro výzkum holokaustu v Polsku a jeho hlavním cílem je poskytovat přístup k historickým záznamům o lidech, událostech a místech souvisejících s ghettem. Databáze obsahuje více než 110 000 záznamů o osobách, místech, událostech a dalších zdrojích. Varšavské ghetto bylo největší ghetto v okupované Evropě. Po druhé světové válce bylo ghetto zastavěno paneláky. Dnes najdeme na území ghetta řadu památníků a muzeum POLIN. V databázi se nachází velké množství dat – mj. plán ghetta, informace o konkrétních místech a událostech odboje.
Aplikaci MemoMap Praha vytvořil Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR jako službu českého uzlu Evropské infrastruktury pro výzkum holokaustu (EHRI). Projekt je zaměřen na mapování osudů židovských obyvatel během druhé světové války. Aplikaci lze stáhnout do mobilního zařízení a vydat se s ní na procházku Prahou. Prostřednictvím digitální mapy je možné zkoumat, kde Židé žili, z jakých míst byli deportováni a kde se nacházely zakázané či významné lokality spojené s jejich perzekucí. Aplikace je vhodná pro výzkumníky zabývající se dějinami holokaustu, ale i pro širokou veřejnost – lze ji využít také jako vzdělávací nástroj ve školách.
Digitální technologie mění způsob, jakým knihovny získávají, spravují i zpřístupňují informace. Jak probíhá digitalizace dokumentů v druhé největší knihovně v České republice? I to se dozvíte v rozhovoru s vedoucím Odboru správy digitálních dokumentů Moravské zemské knihovny Mgr. Filipem Jebavým.
Vzácné rukopisy, básnické sbírky nebo staré tisky. Kulturní dědictví, které bychom rádi předávali z generace na generaci a uchránili jej před ztrátou, krádeží či úplným poničením. I s tímto nám mohou pomoct digitální technologie. Díky digitalizaci se příběhy a myšlenky zachycené v knihách a rukopisech stávají dostupnými pro širokou veřejnost, vědecký výzkum i budoucí generace.
