Mapy neslouží jen k orientaci v prostoru, mohou nám ukázat, jak souvisí různé jevy s místem, kde se vyskytují. Díky mapám mohou humanitní vědci nahlížet na celou řadu socio-kulturních jevů ze zcela nové perspektivy. Oblast, ve které se setkávají humanitní vědy a geografie, se označuje jako spatial humanities.

Jedním z impulzů k rozvoji této disciplíny byla postupná globalizace a také technologický pokrok v oblasti geografie a kartografie. Vývoj geografických informačních systémů i jejich nástup v sociálních a humanitních vědách otevřel možnost zcela nového náhledu na problémy ve vztahu k místu a prostoru. Díky snadné dostupnosti aplikací a softwaru pro geokódování, digitální mapování a další práci s prostorovými daty vzniká celá řada zajímavých projektů i v oborech jako jsou historie, literární vědy či religionistika.

Mapy ale nemusíme vnímat jen jako explorativní nástroj. Pomocí interaktivních map můžeme vyprávět příběh nebo prezentovat historickou událost tak, aby čtenář kromě časového rozměru dokázal vnímat i prostorové vztahy. Vědci z humanitních oborů tak vytvářejí kartografické výstupy, které jsou obrazově poutavé, informačně bohaté a mohou být aplikovány i na výskyt abstraktních konceptů.

Na Masarykově univerzitě existuje několik velmi zajímavých projektů, kde pomocí map můžeme zkoumat například šíření starověkých náboženství, jak jej prezentuje projekt GEHIR. Jedná se o interdisciplinární výzkum vědců z katedry religionistiky, kteří ve spolupráci s geografy a informatiky zkoumali pomocí počítačového modelování, geografických informačních systémů a dalších metod starověká řecko-římská náboženství.

Dalšími zajímavými projekty jsou GIStralik, kde si na mapovém podkladu můžeme prohlížet artefakty vázané k lidovým tradicím hlavně v oblasti Moravy, nebo databáze Historické využívání krajiny Českomoravské vrchoviny v pravěku a středověku.